18. 3. 2017

Bořek Dočkal: Nejtěžší je pro mě čínština

Na první reprezentační akci letošního roku přijede z největší dálky a české národní mužstvo bude mít poprvé ve svém středu krajánka z Číny. Záložník Bořek Dočkal má za sebou první týdny v klubu Che-nan, o kterých už několik dní může v Praze povídat.

Jaké jsou vaše první dojmy ze zatím krátkého angažmá v Číně?
„První dojmy jsou pozitivní. Bylo to těžké rozhodování pro mě a moji rodinu. Proto jsem si vymínil, že nejdřív do Číny odcestuji a všechno si na místě prohlédnu. Prostředí, město, zázemí klubu. A až na základě toho udělat pro mě definitivní rozhodnutí. Jsem rád, že mi v tomhle vyšli vstříc. Nejdřív jsme strávili den a půl v Šanghaji, abychom se vůbec tak nějak seznámili s Asií a s Čínou a až potom jsme se přesouvali do Chen-chou. A tam už jsem po prvním dnu věděl, že není moc objektivních důvodů, abych si něco rozmýšlel a nabídku odmítl.“

Jaký je čínský ligový fotbal?
„Byl jsem překvapený, že se trénuje opravdu hodně. Když jsem dorazil, zbýval už asi jenom týden do prvního mistrovského zápasu. A tým v tréninku teprve zvolňoval a snažil se dostat na nějakou zápasovou vlnu, aby byl vyladěný. Do té doby jinak trénovali velice tvrdě a víceméně pořád dvoufázově. V přípravě měli tři delší bloky soustředění, dvě v Číně a jedno mimo Čínu, na nich hráli i hodně zápasů. Bylo vidět, že trénovali opravdu hodně. A protože jsme na poslední chvíli přišli dva, kromě mě ještě jeden Kamerunec z Dánska, tak nám první týden trenér ukazoval, jak si představuje, aby tým hrál, jak by měly vypadat standardní situace, bránění, útočení. Byl to pro nás takový seznamovací týden. To bylo pro nás dobré, byli jsme dobře připraveni na první zápas. Sledoval jsem taky nějaké sestřihy z minulé sezony, ale to je většinou jenom okrajové. Přímá zkušenost je důležitější.“

Na hodnocení úrovně čínské ligy je asi brzo, ale přesto, co o ní teď dokážete říct?
„Nejspíš je opravdu brzo na nějaké hodnocení, nicméně všude byla výborná divácká kulisa, všechny stadiony byly aspoň ze dvou třetin zaplněné, tak to je samozřejmě první parametr, kterého si člověk všimne a ví, že pro úroveň těch zápasů je to jedině dobře. Co se týká samotné hry, tak v nové sezoně už mohou hrát v každém utkání v jednom týmu jenom tři cizinci, loni to byli čtyři. A třeba v našem týmu je nás cizinců pět. Dva se tedy nedostanou ani na lavičku. To je složité, konkurence v tomhle je vysoká. Kluci, co zažili minulé sezony, říkají, že je to znát. Jeden cizinec v týmu navíc může udělat ještě kvalitu navíc. Ale osobně jsem byl mile překvapený, zápasy na mě udělaly dobrý dojem, měly slušné tempo. Občas třeba takticky jsme v Česku na vyšší úrovni, týmy drží taktiku líp. Tady třeba vyplnit prostory v záloze byl občas problém, hřiště bylo dost natažené, prostoru bylo hodně. Z mojí pozice si ale mohu chodit pro hodně míčů a užiju si s míčem hodně času, což je pro mě důležité.“

Co fotbalistu Evropana v Číně nejvíc překvapí?
„Překvapilo mě, že hráči do poslední chvíle nevědí, kdo bude hrát a kdo se vejde a nevejde do kádru pro zápas. Kádr je asi osmadvacetičlenný. Všichni jsou připraveni na rozcvičku před zápasem, převlečeni a až teprve tam se dozvědí od trenéra, jaká je jejich pozice pro ten daný zápas. Z toho jsem byl asi nejvíc překvapený. Ale může se to stát i v Evropě, třeba Pavel Kadeřábek to má v Hoffenheimu podobné.“

 

Jak jste se zabydlel v kabině a sžil s novými spoluhráči?
„Je to jiné než v Evropě, co jsem poznal třeba v Norsku. Může za to větší jazyková bariéra. Zahraniční skupinu ale máme v týmu celkem početnou, kromě pěti hráčů jsou v ní ještě asi tři lidi z realizačního týmu. Takže je vždycky s kým si pokecat. Ale nejsme na dvě party, čínští hráči jsou vstřícní, komunikativní. Ale jazyková bariéra tam je. Asi deset čínských spoluhráčů rozumí a pět z nich umí i anglicky odpovědět.“

V čínštině to asi jen tak nepůjde... Učíte se nový jazyk, jde to vůbec?
„Asi bych měl. Vždycky jsem to tak měl, že je potřeba v novém prostředí ukázat snahu a zapojit se i jazykově. Když jsem působil v Čechách a přišel cizinec, tak jsem taky ocenil, když projevil snahu a učil se česky, aspoň pochytal pár slovíček. Tady v Číně je pro mě zatím složité zapamatovat si aspoň jména spoluhráčů a vědět, jak na nové spoluhráče na hřišti volat. Teď věřím, že už bude čas i prostor naučit se pár dalších věcí. Bude to ale těžké.“

Poznávají vás lidí, fanoušci na ulici? Jaká je čínská popularita?
„Není to nic výrazného. Tohle se trochu kompenzuje celkovým počtem lidí ve městě, je nás tady asi devět milionů. Takže občas se stane, že přijdou lidi pro podpis, ale zatím jsem žil spíš anonymně, což mě vyhovuje. Nemám rád moc velkou pozornost. I když anonymně v uvozovkách, protože jsem tam trochu za exota, lidi na mě koukají a zjišťují, co tam dělám.“

Pomalu si zvykáte asi i na úplně jiný životní styl. Je to velká změna pro vás a vaši rodinu oproti tomu, jak jste žili v Česku?
„Není to velký šok nebo nějaká obrovská změna. Nemáme s rodinou problém žít tady plnohodnotný život, na jaký jsme zvyklí z Česka. To jsme si ověřili už před podpisem smlouvy. Město je velice pěkné, míst, kde se mi to líbí, je dost. Bydlení, které jsem vybral, mi naprosto vyhovuje a těším se, že po delší době vyzkoušíme s rodinou život zase v jiném prostředí.“

Přivykáte i čínské kuchyni?
„Byli tady trochu překvapení, že se tomu nevyhýbám a normálně s nimi čínskou stravu jím. Ale já jsem se jí nevyhýbal ani v Čechách, je mi celkem blízká. To jídlo mi chutná, ale když už je ho dost, zajdu zase na jiné evropské jídlo. Možností, jak se tady najíst jinak než čínsky, je dost. Rozhodně tady neplánovaně hubnout nebudu.“

Na srazy reprezentace teď budete jezdit z velké dálky, což jste si teď vyzkoušel poprvé …
„I to byla jedna z věcí, kterou jsem si chtěl vyzkoušet. Jaké je spojení, jak to bude dlouho trvat, co to se mnou udělá. Ale není to problém. To Šanghaje létá přímá linka z Prahy asi devět a půl hodinu a další let pak asi hodinu a půl. Časový posun směrem do Číny je trochu znát, tam jsem těch sedm hodin cítil asi tři dny, cesta zpátky do Čech byla v pohodě, vyspal jsem se přes noc, v Praze jsem byl ráno vyspalý a odpočatý. Teď mi navíc přišlo vhod, že sem mohl přijet už šest dnů před srazem. Můžu se teď i rozloučit s lidmi, se kterými jsem se nestačil před odletem do Číny potkat.“

Národní mužstvo čekají zápasy s Litvou a v San Marinu. Co od nich očekáváte?
„První zápas je přípravný, druhý kvalifikační, tím je dané všechno. V San Marinu musíme bodovat, nesmíme k tomu přistoupit jako k nějakému dalšímu přípravnému zápasu, byť jsme favorité a všichni berou tyhle body jako automatické.“