2. 8. 2020

Čtyřicet let od zlatého olympijského finále v Moskvě

Rčení do třetice všeho dobrého platí kromě jiného i pro účast československých fotbalistů ve finále olympijských her. V neděli 2. srpna uplynulo 40 let od vítězného finále v Moskvě. 

Zatímco v roce 1920 v Antverpách byli kvůli svévolnému opuštění hřiště na protest proti sporným výrokům rozhodčího diskvalifikováni a o 44 let později v Tokiu podlehli Maďarsku, na olympiádě v Moskvě 1980 konečně vybojovali zlaté medaile. Od finálové výhry Československa 1:0 nad týmem NDR uplyne 2. srpna 40 let.

O vítězství hráčů se lvíčkem na prsou nad východoněmeckými obhájci prvenství rozhodla před zhruba 70.000 diváky na mokrém trávníku stadionu v Lužnikách branka střídajícího Jindřicha Svobody, který ve druhé půli po pár minutách na hřišti prostřelil z dorážky východoněmeckého brankáře Rudwaleita.

"Asi to pro diváky nebyl krásný fotbal, ale fotbalisté NDR jsou hrozně nepříjemný soupeř, proti té jejich přísné osobní obraně se člověk těžko prosazuje," popsal zápas plný tvrdých soubojů, v němž byli po vzájemné potyčce vyloučeni Jan Berger se Steinbachem, útočník Verner Lička.

"Na okamžik, kdy jsme stáli na nejvyšším stupni, poslouchali naši státní hymnu a viděli čs. vlajku stoupat na stožár, nezapomenu já ani moji spoluhráči nikdy v životě," dodal kapitán týmu Luděk Macela.

Moskevský triumf měl kořeny již na počátku roku 1978, kdy se pod vedením trenéra Jána Hucka začal s předstihem budovat olympijský tým. V květnu téhož roku převzal mužstvo František Havránek, jenž se svými svěřenci absolvoval na dvě desítky přípravných utkání a hlavně složitou kvalifikaci.

Čechoslováci zdolali v předkole Bulharsko a poté si poradili i se silnými celky Polska a Maďarska. To jim spolu s dalšími 15 týmy zajistilo účast v závěrečném turnaji. Los jim poté ve skupině B přiřkl Kolumbii, Nigérii a Kuvajt, všechny tři zápasy se odehrály v tehdejším Leningradu.

Po jednoznačné výhře nad Kolumbií favorizovaní českoslovenští fotbalisté pouze remizovali s Nigérií i Kuvajtem, což jim i tak v konečném hodnocení stačilo na první místo ve skupině. Účast v duelu o zlato si Československo zajistilo díky vítězstvím 3:0 nad Kubou ve čtvrtfinále a 2:0 nad Jugoslávií v semifinále.

Do konečné sedmnáctičlenné nominace se dostalo i šest účastníků červnového mistrovství Evropy v Itálii, odkud si bronzové medaile odvezli brankáři Seman a Netolička, obránce Štambachr, záložník Berger a útočníci Lička s Vízkem. Dres reprezentačního áčka si později vyzkoušela i drtivá většina zbývajících členů kádru.

Triumf Československa, které v Moskvě využilo i bojkotu her ze strany Západu, znamenal konec olympijské nadvlády zemí socialistického bloku, jež těžily z pravidla o amatérismu. V současnosti bojují pod pěti kruhy fotbalové výběry do 23 let, čímž soutěž nabrala na prestiži. Češi se na závěrečný turnaj kvalifikovali pouze v roce 2000, kdy nepostoupili ze skupiny.