16. 5. 2020

Jiří Novotný: Jsem šťastný, že se nám fotbal vrací do života

Jeho standardem je každodenní pobyt na fotbalovém hřišti, do toho si několikrát v týdnu střihne hokejový srandamač. Bez ohledu na to, že 7. dubna - pochopitelně v omezeném režimu - oslavil kulatou padesátku. I takový je sportovec-nezmar Jiří Novotný, majitel 14 mistrovských titulů se Spartou a patron reprezentace do 21 let. 

Teď popisuje, jak ho těší postupný návrat do „normálního“ života po uvolňování opatření v souvislosti s pandemií koronaviru.

Jiří, jak jste vůbec trávil poslední dva měsíce, kdy veškeré společenské dění ochromila pandemie?

Nebylo to příjemné období pro nikoho, mě nevyjímaje. Asi se o mě ví, že jsem poměrně aktivní člověk, který bez pohybu dlouho nevydrží, takže to bylo docela krušné. Ale nakonec to šlo zvládnout: byť v té první fázi, kdy byl významně omezen veškerý volný pohyb, se dalo jít jenom občas nakoupit, maximálně si zacvičit na zahradě nebo chvilku proběhnout po lese. Takže žádná sláva. Ale když si vezmu, že mnoho lidí opravdu třeba dlouhé dny neopustilo své domovy, tak to není skoro nic…

Takže ve finále to člověk ještě ve Vestci, kde bydlíme v baráku, přežil relativně dobře. Ve větších městech to muselo být mnohem horší. To, že jsem si sám nemohl zahrát fotbal nebo hokej a sport neběžel v televizi, je sice smutné, ale opravdu nic zásadního. A abych nezapomněl: nedávno jsem si ještě pořídil kolo, objíždíme s kamarády okolí našeho bydliště, uděláme si žízeň po nějakých 50 kilometrech… Takže pohoda a další dobré zpestření v době koronavirové, protože bez nějaké fyzické aktivity bych se asi zbláznil.

Zkraje dubna, kdy jste slavil 50. narozeniny, se objevily také fotografie, jak ve Vestci pomáháte se stáčením dezinfekce a její distribucí. Jaká to byla zkušenost?

Nevnímám to jako nic zvláštního nebo výjimečného, pro mě to bylo to nejmenší. Rád jsem přiložil ruku k dílu a pomohl s něčím užitečným, co usnadnilo situaci někomu jinému. Stokrát lepší se takhle zapojit než sedět doma na gauči a koukat celý den na nesmysly v televizi. Člověk aspoň vypadne ven a je na čerstvém vzduchu. Ve finále má někde vzadu dobrý pocit, že alespoň trošku s něčím pomohl.

Na nouzový stav vyšly také vaše padesáté narozeniny. Stihl jste vůbec nějakou oslavu?

Zatím se vše odehrálo jen v nejužším rodinném kruhu, nebylo pochopitelně reálné pořádat něco většího. Až se uvolní další opatření, určitě počítám s oslavou na několik etap. Přece jen mám dost kamarádů a přátel v různých sférách, takže to musím organizovat po několika partách. V dubnu to nevyšlo, vynahradíme si to později. Žádný problém.

Jako sportovní nadšenec a navíc fotbalový trenér, který ve Vestci vede vlastní akademii, musíte být nadšený z postupného rozvolňování dosavadních přísných opatření…

Samozřejmě, jsem šťastný, že se vše začíná vracet do normálu, včetně fotbalu. Ve Viktorii Vestec jsme začali trénovat, třikrát týdně vedu dorostence, dvakrát si chodím kopnout s áčkem a pokud vyjde čas, jednou také s béčkem. A ještě dělám individuální tréninky… Takže paráda, jsem zpátky na hřišti, kde jsem v podstatě celý život.

Jste po takové pauze na hřiště a partu natěšený?

A jak! Fotbal je moje vášeň a nic se na tom nemění ani po té padesátce. Je super, že už nejsme zavření doma a scházíme se tam, kde to máme nejraději. Všichni jsou po fotbalu hladoví, děti chodí do tréninků v plném počtu a mají obrovskou chuť, což vidím moc rád. Ale platí to i pro všechny starší kategorie. Každý, kdo má fotbal v srdci, to vnímá asi stejně. Dodržujeme všechny hygienické předpisy, zatím nejdeme do přátelských zápasů, ale i tak to je obrovský posun k lepšímu.

Nebude vám v jarní části sezony chybět adrenalin ze soutěžních zápasů, které byly v nižších soutěžích kvůli pandemii zrušeny? Pořád jste pevnou součástí sestavy Vestce ve středočeské I. A třídě…

Víkendové zápasy jsou vždycky vrcholem týdne, ať hrajete jakoukoliv soutěž. Takže samozřejmě o ten náboj a atmosféru přijdeme. V dubnu se všechno odpískalo, musíme to vzít jako fakt a dívat se dál. Buďme rádi, že můžeme alespoň na hřiště a trénovat. Časem si to zpestříme alespoň nějakým přáteláčkem. Musíme věřit, že od léta se soutěže rozjedou zase naplno. I když mluvíme o věcech, které sami úplně neovlivníme.

Jak se těšíte alespoň na restart domácích profesionálních soutěží?

Moc a určitě to platí pro všechny fotbalové fandy. Fakt to bylo zvláštní, když ani v té televizi nevidíte přes dva měsíce reálný sport. Já se rád podívám na cokoliv. Naše liga může být ještě dramatická na obou koncích. Zápasy půjdou rychle za sebou, pokud se odehraje všechno, jde o jedenáct zápasů, což může hodně zamíchat kartami. Podle mého může být ještě hodně zajímavé sledovat Plzeň a její možný útok z druhého místa. Na druhém konci je namočená Příbram, k tomu ještě Opava…

Samozřejmě velký otazník znamenají všechny věci související s koronavirem. Jak by se postupovalo, kdyby měl některý hráč pozitivní test, jak by se stanovila karanténa, jestli by do ní případně spadl celý tým a tak dále. To všechno může hrát obrovskou roli. Za sebe si přeju, aby se vše dohrálo bez průtahů. Byť to bude asi bohužel před prázdnými tribunami.

Co může dle vašich zkušeností s výkonností profihráče udělat kombinace zimní přestávky a přípravy, pár odehraných zápasů v lize a další dlouhá pauza kvůli koronaviru?

Není to jednoduchá situace, přestávka mezi soutěžními zápasy je opravdu dlouhá a chvíli trvá, než chytíte nějaký rytmus. Na druhou stranu to je teď pro všechny naprosto stejné. Obecnou kondici doženete rychle, pokud dva měsíce neděláte s míčem, je to už složitější a při restartu ligy to na někom může být znát.

Až se soutěž rozjede, kluci se do toho dostanou. I když to bude docela náročné. Program bude hodně našlapaný, zápasy půjdou v rychlém sledu a pokud se do všeho promítnou zranění a vynucené absence, tak to slabší mančafty pocítí rychle. Top týmy s širokými kádry si s tím logicky poradí lépe, tam se ta kvalita vždy ukáže. A v této situaci to bude platit dvojnásob. Ze své zkušenosti zase můžu říct, že mi nikdy našlapaný program nevadil. Hodně často jsme hráli v týdnu poháry s víkendovou ligou, nebo tam vstupoval nároďák. Za mě je tedy lepší hrát ostré zápasy, navíc do sebe dostanete nezbytnou herní kondici, kterou sebelepší trénink nenahradí.

Coby patron reprezentace U21 jste musel oželet březnový sraz a kvalifikační zápas proti Řecku, který mohl hodně ukázat o českých šancích. Lvíčata nepojedou ani na červnové soustředění do Rakouska. Může to tým, který se naposledy sešel loni v listopadu a zatím vede svoji kvalifikační tabulku, nějak vykolejit?

Platí to, co v předchozí odpovědi. Také všechny nároďáky jsou v naprosto stejné  - i když složité - pozici. Jestli se soutěže rozjedou a kvalifikace se zase rozběhne na podzim, mladé kluky by ten výkyv neměl zásadně poznamenat. Dostanou se do tempa rychle. Ano, naposledy jsme se viděli v listopadu, což je škoda. Byli jsme rozjetí po veledůležité výhře v Chorvatsku a těšili se na jarní pokračování, protože z toho laufu šlo dál těžit.

Musíme se s tím prostě vyrovnat, jednadvacítka má super kolektiv mezi hráči i v realizačním týmu, jsme propojení přes telefony a dál v kontaktu. Držíme spolu a o to víc se na sebe budeme těšit před pokračováním kvalifikace. Budeme teď s napětím čekat na zprávy z UEFA, jak to bude se zbytkem kvalifikace a případným formátem závěrečného turnaje, protože těch scénářů na dohrání existuje víc. Jsem přesvědčený o jednom: ten závěr společně zvládneme a uděláme pro to všechno.