29. 6. 2020

Masopust: fotbalový génius i gentleman

Jen dva čeští fotbalisté v historii získali Zlatý míč. Tím prvním se v roce 1962 stal Josef Masopust, který jen pár měsíců předtím dovedl československou reprezentaci ke stříbrným medailím na mistrovství světa v Chile.

Běžela patnáctá minuta finále mistrovství světa proti Brazílii, když se rozhlasovým komentátorům vzrušením zvýšil hlas: „Nakonec Pospíchal středem velkého čtverce postupuje a narážečka. Masopust. A Masopust! Gól! Gól! Gól! Vedeme jedna nula, autorem branky Masopust.“

Československá reprezentace sice vedení neudržela a nakonec prohrála 1:3, ale dodnes jde o největší úspěch v historii českého a československého fotbalu.

„Jako kluk jsem si vysnil, že bych jednou chtěl hrát fotbal v Praze a snad i za národní mužstvo, pokud to půjde. Taky se mi v klučičích letech několikrát zdálo, že hraju finále mistrovství světa a střílím vítězný gól,“ popisoval Josef Masopust v jednom z posledních velkých rozhovorů, a to pro MF DNES.

V pondělí 29. června 2015 ve věku 84 zemřel. Před pěti lety opustil český fotbal legendární a nezapomenutelný hráč.

Takhle jeho fotbalový styl popsal Ota Pavel ve slavné knížce Dukla mezi mrakodrapy: „Zvláštní a nenapodobitelný. Neměl výskok, neměl sprint, neměl rozštěp. Ale představoval to, co znamená stožár pro plachetnici. Spojoval trup s plachtami, a přestože nebyl na běžecké dráze nejrychlejší, dostával vysokou užitkovou rychlost, jakmile měl míč na kopačkách. Hnal se od kýlu, kde to někdy vrzalo, až k plachtám, kterým dodával vítr. Měl výborný cit v nohách. Jedině on a Jaroslav Borovička se nebáli dostat přihrávku na kterémkoli místě hřiště, třeba na vlastní brankové čáře. Na hřišti měl nejraději chvíli, kdy bariéry pulsovaly vzrušením. Cítil, jak je klidný, vedl míč a radoval se, když si ho mohl stáhnout, pohrát si s nervy tisíců a držet je v napětí.“

Masopust začal s fotbalem v Mostě, kde už v sedmnácti patřil do mužského áčka. Ligu si poprvé zahrál v Teplicích a už po dvou letech přestoupil do Dukly, kde si tehdy odkroutil povinnou vojenskou službu.

S pražských klubem pak spojil skoro celý zbytek aktivní hráčské kariéry a vyhrál s ním osm ligových titulů. Však mu taky na Julisce stojí socha v nadživotní velikosti.

Spoluhráči, trenéři i fanoušci si ovšem Masopusta oblíbili i pro jeho lidské vlastnosti. Nezapomenutelná je scéna ze zmíněného finále mistrovství světa: československý záložník nešel do souboje se zraněným Pelém, protože mu to přišlo nefér, a raději počkal, až soupeř přihraje dál.

„Jedno z nejhezčích gest v historii fotbalu!“ ocenil Pelé.

A následně se ocenění dočkal i Masopust.  V roce 1962 nezískal jen stříbro na mistrovství světa, ale také Zlatý míč, což je nejprestižnější individuální ocenění. Po něm to z českých hráčů dokázal už jen Pavel Nedvěd.

„Ale já si ještě víc vážím ocenění Český fotbalista století,“ prohlásil Masopust po vyhlášení ankety časopisu Gól.

Masopust nakonec uspěl i jako trenér. V roce 1978 dotáhl k historickému titulu Brno a v letech 1984 až 1987 vedl československou reprezentaci, ve které předtím jako hráč odehrál 63 zápasů a vstřelil 10 gólů.