28. 6. 2022

Pořádně utajený evropský titul

Čert ví proč, ale jeden z velkých úspěchů československého fotbalu zůstal po desítky let tak nějak utajen a zapomenut. Je tomu přesně padesát let, co se Československo stalo mistrem Evropy hráčů do 23 let.

Ve finále hraném na dva zápasy remizovalo 26. června v Moskvě 2:2 a v odvetě v Ostravě 30. června silný výběr Sovětského svazu porazilo přesvědčivě 3:1.

„Nikdy se o našem vítězství u nás moc nemluvilo, spíše si to považovali na Slovensku. Přitom jsme poráželi silné soupeře, ve skupině Rumuny, pak jsme vyřadili Švédy a silné Řeky. Za Rusy hrál i Blochin a dal nám dva góly. Měli jsme silný tým a dobrou partu,“ loví po pěti desítkách let vzpomínky jeden z pilířů mužstva Miroslav Gajdůšek, který chyběl jen v jediném utkání z deseti a byl i autorem tří velice důležitých branek.

Zajistil výhru 1:0 nad Rumunskem a tím postup ze skupiny, jediný gól zápasu dal i ve čtvrtfinále ve Stockholmu se Švédskem a v ostravském finále nasměroval tým vedoucí brankou k vítězství a k poháru. Ten se v této kategorii předával poprvé, pak hrály „třiadvacítky“ ještě v letech 1974 a 1976. Poté byly nahrazeny mistrovstvím hráčů do 21 let.

Mimochodem i v něm jsme nedávno slavili kulaté výročí zisku titulu, 28. května uplynulo dvacet let od vítězství Česka na penalty ve finále s Francií.

Další z opor a klíčový hráč mistrů Evropy do 23 let Přemysl Bičovský patří k těm, kteří se snaží na velký úspěch upozornit. „Je skvělé, že si připomínáme nejrůznější úspěchy našich fotbalových výběrů a nezapomínáme na ty hráče a trenéry, kteří je dosáhli,“ říkal na nedávném setkání v Kanonýři v Kroměříži člen Klubu ligových kanonýrů týdeníku Gól Přemysl Bičovský a připomínal: „Máme tu ale i mistrovský titul třiadvacítky a na ten jsme úplně zapomněli…“

Mužstvo začalo první zápas ve skupině ve Finsku remízou 1:1 ještě pod vedením trenérů Štefana Jačianského a Václava Blažejovského. O půl roku později v druhém utkání ve skupině, které skončilo v rumunském Tigru Mureš také 1:1, už byli na lavičce trenéři Jan Fábera a Jozef Vengloš, kteří pak dovedli hráče k titulu.

Tým se tvořil postupně, celkově do soutěže zasáhlo 31 fotbalistů, nechyběli ani pozdější mistři Evropy z Jugoslávie, ale Antonín Panenka nastoupil jen jednou, více se prosadili Zdeněk Nehoda, hrál třikrát, včetně finále v Moskvě, a dal hattrick Finsku. Třetím do party je Ján Švehlík, i on přidal tři starty, a hlavně byl autorem veledůležité postupové branky v semifinále v Aténách. Po domácí výhře 2:0 prohrálo Československo 1:2.

„Tam to bylo hodně horké, domácí si moc věřili a diváci byli šílení. Vzpomínám, že jsem zahrával všechny naše rohy a pokaždé mě zasypali pomeranči. Tehdy to bylo u nás docela vzácné ovoce…,“ vybavuje si okolnosti jediné porážky týmu v soutěži Miroslav Gajdůšek.

Dvě domácí výhry ve skupině, 5:2 s Finskem a 1:0 s Rumunskem znamenaly postup do vyřazovacích bojů. Šest play-off zápasů bylo koncentrováno do dvou měsíců – od konce dubna do konce června. Tým už měl pevné základy a osu – tvořili ji trojice Dukly Praha K. Dvořák (odehrál 7 z deseti zápasů), Samek (7) a Gajdůšek (9) a trio Teplic Z. Koubek (9), J. Melichar (8) a Bičovský (9). K tomu dvojice Trnavy brankář Kekéti a útočník Masrna.

Ve čtvrtfinále Československo porazilo Švédy, kteří si ve skupině poradili i s Italy, 1:0 a 3:1.

V semifinále kapitán Samek a vlastní branka Řeků vytvořili náskok do odvety. Řekové ve skupině dvakrát porazili Švýcary, ve čtvrtfinále dali pět branek Dánům a byli nahoře. O to větší radost byla z postupu.

Finále začalo duelem ve stotisícovém kotli stadionu v Lužnikách v Moskvě. Domácí dvakrát vedli. Ale Albrecht a Melichar dokázali vždy srovnat. Některé prameny uváděly, že druhé vyrovnání zajistil Ivan Pekárik. Ale zde je jasné svědectví přímo od Jaroslava Melichara:

„Byl jsem to já, kopal jsem přímý kop z pravé strany, protože jsem byl ortodoxní levák. Míč šel k bližší tyči, brankář stál u zadní a už to nestihl. Jeho chyba… Moc rád na to finále vzpomínám, krásná kulisa. Ale nemohli jsme si stěžovat, lidé u nás Na Bazalech nám pak také vytvořili fantastické prostředí.“ 

 V pátek 30. června se před padesáti lety nad ostravskými Bazaly doslova čerti ženili. Průtrž mračen zaplněnému hledišti nevadila, stejně jako fakt, že vodou zalitý trávník moc kombinačního fotbalu nedovoloval. To proto, že domácí dali Gajdůškem, nováčkem Dušanem Herdou a zbrusu novou posilou Baníku Albrechtem tři góly, a ten Blochinův už nikomu nevadil. Promočeni, ale šťastni absolvovali fotbalisté s trofejí čestné kolečko.

Cesta k trofeji

Skupina 1:

  • Mikkeli, 7. 10. 1970: Finsko – Československo 1:1 (1:0), branka: J. Melichar; Tirgu Mures
  • 16. 5. 1971: Rumunsko – Československo 1:1 0:0), branka: Bičovský; Liberec
  • 16. 6. 1971: Československo – Finsko 5:2 (2:2), branky: Nehoda 3, Štafura, Bičovský; Praha
  • 14. 11. 1971: Československo – Rumunsko 1:0 (0:0), branka: Gajdůšek.

Čtvrtfinále:

  • Stockholm, 27. 4. 1972: Švédsko – Československo 0:1 (0:0), branka: Gajdůšek; Košice
  • 14. 5. 1972: Československo – Švédsko 3:1 (3:0), branky: K. Dvořík, Farkaš, Bičovský

Semifinále:

  • Košice, 17. 5. 1972: Československo – Řecko 2:0 (1:0), branky: Samek, vlastní; 
  • Atény, 31. 5. 1972: Řecko - Československo 2:1 (1:0), branka: Švehlík

Finále

  • Moskva, 26. 6. 1972: SSSR – Československo 2:2 (0:0), branky: Blochin, Gusajev – Albrecht, J. Melichar. Československo: Kekéty – J. Suchánek (53. Štovčík), Samek, K. Dvořák, Z. Koubek – J. Melichar, Bičovský, Gajdůšek – Masrna, Nehoda (60. Pekárik), Albrecht. Trenéři: Jan Fábera a Jozef Vengloš.
  • Ostrava, 30. 6. 1972: Československo – SSSR 3:1 (2:0), branky: Gajdůšek, D. Herda, Albrecht – Blochin. Československo: Kekéty – Štovčík, Samek, K. Dvořák, Z. Koubek – J. Melichar, Bičovský, Gajdůšek – D. Herda, Pekárik, Albrecht. Trenéři: Jan Fábera a Jozef Vengloš.