1. 6. 2021

Rarita v U21: o šanci bojují i dvojčata Gabrielovi

Český reprezentační výběr do 21 let hlásí zajímavou raritu. Po dlouhých letech se v týmu objevila bratrská dvojice – a dokonce rovnou dvojčata. V týmu trenéra Karla Krejčího se na přípravném kempu v Hluboké nad Vltavou sešli Šimon a Adam Gabrielovi. 

Pro oba jde zároveň o symbolický stylový dárek ke 20. narozeninám, které oslavili minulý pátek. „Být spolu v jednadvacítce je velká čest a možná trochu splněný sen. Jasně, zatím jde jen o přípravu, objevit se navíc společně v kvalifikačních bojích by bylo samozřejmě ještě výš. Máme alespoň motivaci dál makat a prát se dál o šanci,“ líčí Šimon Gabriel.

Zatímco on byl vždy stabilním členem všech reprezentací od výběru U15, jeho bratr Adam směřuje vzhůru klikatější cestou. Ale před rokem a půl už nakoukl do výběru U19 a s bratrem Šimonem pod vedením kouče Luboše Kozla naskočil do přípravných zápasů s Nizozemskem a Mexikem.

„Když si ale vzpomenu, že jsem před pár lety chtěl končit s fotbalem a věnovat se naplno jen škole, tak je možnost být teď v jednadvacítce pro mě až skoro neskutečná. Zkrátka mi všechno trvalo o něco déle než bráchovi. O to víc si všeho teď vážím,“ popisuje Adam Gabriel.

„Za bráchu jsem moc rád. Odehráli jsme toho spoustu ve Spartě, od malička jsme všechno táhli a prožívali spolu,“ přidává Šimon. „Jsem o dvě minuty starší, takže jsem si vždy hrál na šéfa. Ale brácha si to nenechal moc líbit, byl vždycky silnější než já. A co je dva roky pryč z domu, tak už na něj páku nemám vůbec,“ reaguje zvesela Adam.

Přítomnost bratrské dvojice v českých reprezentačních výběrech úplným unikátem není. Před dvěma dekádami společně zářili dvojčata Tomáš a Lukáš Doškovi, kteří například společně vybojovali stříbro na ME U21 na Slovensku v roce 2000. Pak nahlédli i do seniorského „áčka“. O něco později šli v jejich stopách Michal a Roman Hubníkovi – v tomto případě však nešlo o dvojčata, prvně jmenovaný je o rok starší.

Teď se píše v týmu „Lvíčat“ další příběh. A znovu ožívá zároveň odkaz jména Gabriel. Otec Šimona a Adama – Petr, zažil výtečnou kariéru ověnčenou ziskem mistrovských titulů v pražské Spartě, úspěšných sezon v německé bundeslize a také v národním týmu, s nímž zažil například mistrovství Evropy v roce 2000.

„Táta to asi naplno neřekne, ale asi na nás je hrdý. Stejně jako mamka. Ale to by byli snad všichni rodiče. Nejde jen o to, že jsme se dostali do reprezentace, ale celkově na náš vývoj. Za to, že jsme poctiví a fotbalu vždy obětovali maximum,“ líčí Adam Gabriel.

„Náš vztah se postupně proměnil. Táta na nás byl dřív hodně přísný, cepoval nás. Když byl kritický, tak jsem s ním kolikrát nechtěl po zápase jet autem domů a radši nastoupil na autobus. Jak jsem byl mladej, tak i hloupej. Myslel jsem si, že všechno dělám nejlíp. S odstupem vím, že měl v mnoha věcech pravdu. Teď je to spíš o tom, že nás oba povzbudí, motivuje,“ líčí s úsměvem Šimon Gabriel.

Zatímco on se už roky profiluje jako důrazný stoper, Adam dříve hledal štěstí na ofenzivních pozicích. Až se po putování obranou usadil na kraji obrany, kde možná trefil bingo. „Není to tak dlouho, kdy jsem se docela trápil. Brácha měl vždycky výhodu ve velkých fyzických dispozicích, vždyť mně před časem ani nerostly fousy… Ale poslední roky se to i u mě posunulo nahoru, ve sparťanské mládeži mně strašně moc pomohl trenér Luboš Loučka a po výkonnostní i silové stránce jsem se zvednul. To je důvod, proč se mi začalo i na beku dařit,“ popisuje Adam.

Zatímco on patří stále Spartě, dvojče Šimon před dvěma lety svému mateřskému klubu dal sbohem a zamířil do rivalské Plzně. V letošní sezoně hostoval postupně v Mladé Boleslavi a na jaře v Teplicích, stihl nasbírat už 18 ligových startů. „Jak byl brácha vždycky přede mnou, tak pro mě funguje i jako obrovská motivace. Třeba i s ohledem na to, že byl důležitým hráčem v reprezentacích a objevil se i v lize. Také bych se do ní rád podíval, ale já zvlášť jsem se naučil být trpělivý. Některé věci ve fotbale – a hlavně v tom dospělém - zkrátka nepřijdou hned,“ říká Adam, který ve sparťanském B týmu vyhlíží další šance.

„Uvidíme, co se stane v létě, třeba se sparťanským béčkem půjdeme do druhé ligy. Pro mě by to byla skvělá šance se zase o něco lépe adaptovat v dospělém fotbale a udělat další progres,“ přemítá Adam, který poslední kalendářní rok stejně jako všichni další „amatérští“ fotbalisté tak trochu protrpěl vinou pandemické situace a nemožnosti hrát ostré zápasy.

„Ve Spartě jsme poslední utkání měli někdy v září, ani loňské jaro se nedohrálo. Jsem zvyklý na sobě pracovat, ale ty nekonečné individuální tréninky už byly postupem času celkem na hlavu. O to víc jsem teď natěšený, až se věci – i fotbal jako takový – vrátí do normálu,“ popisuje Adam Gabriel.   

Jeho dvojče Šimon už také poznal, jak těžká cesta vede od slušné kariéry v mládežnických kategoriích až mezi dospělou smetánku. Například i dvojí hostování v jedné sezoně a dlouhé čekání na velkou příležitost. „Je to docela škola života, prostě tvrdá realita. Ze všeho si zkouším brát to dobré. Je mi čerstvě dvacet let, jako stoper to v dospělém fotbale není úplně sranda. Kluci, co hrají na vyšších pozicích to mají v našem věku možná trošku jednodušší. Ale snažím se fungovat tak, aby mě něco jen tak nepoložilo. Věřím tomu, co umím, dál na sobě dřu a chci se prosadit. Myslím, že tyto vlastnosti máme s bráchou stejné. V létě se budu zase hlásit v Plzni a udělám všechno, abych si řekl o šanci. Stejně jako brácha ve Spartě,“ líčí Šimon Gabriel.

A co společné reprezentační sny? Jakou výzvu pro dvojčata znamená možnost poprat se o další nominace jednadvacítky směrem k začátku nové podzimní kvalifikace o EURO 2023? „Je to hodně daleko, ale když k reprezentaci i na tom krátkém soustředění přičichnete, máte obrovskou chuť se o ní prát dál,“ říká Adam.

„Tady jde pořád jenom o krátký kemp, navíc tady je víc hráčů než jezdí na kvalifikace. Být v reprezentaci na ostré zápasy, v nichž jde o všechno, je to nejvíc, co můžete jako hráč dosáhnout. Kdybychom u toho třeba společně s bráchou v budoucnu společně byli, tak to je o další level výš,“ dodává s úsměvem Šimon Gabriel.

ČR U21 - trénink (1. 6. 2021)