18. 1. 2023

REPRE TALK | Jan Suchopárek: Na ME chceme předvést výkon na hranici možností

Loni v září oslavil pomyslný hattrick: reprezentační tým se pod jeho vedením potřetí probojoval na závěrečný turnaj mistrovství Evropy. 

Trenér Jan Suchopárek po dvou postupech s výběrem U19 v letech 2017 a 2019 zopakoval stejný počin i v dalším „levelu“ v kategorii U21. „Lvíčata“ se tak mohou na přelomu června a července těšit na šampionát v Gruzii a Rumunsku, který pro ně začne náročnou základní skupinou a konfrontací s kvalifikačním sokem Anglií, obhájcem titulu Německem a Izraelem.

Zkušený kouč v dalším díle REPRE TALK obsáhle hovoří a úspěšné kvalifikační cestě, aktuálních přípravách na „malé“ EURO i ambicích, s nimiž jednadvacítka vyrazí do bojů v základní skupině v Gruzii. Právě tam reprezentace U19 před šesti lety ozdobila šampionát senzační semifinálovou účastí…

Trenére, jak s odstupem hodnotíte uplynulý rok zakončený zářijovým postupem v baráži přes Island na mistrovství Evropy?

„Z pohledu toho, že jsme se dostali na EURO, můžeme hovořit o úspěšném období. Ale dobře vnímám i to, že ta cesta nebyla jednoduchá a zažili jsme i krušné chvíle. V dramatické baráži to bylo hektické, především v domácí odvetě. Možná na nás dolehla i tíha okamžiku. Vyústilo to však v dobrý konec, což je ze všeho nejdůležitější. Za celý kvalifikační cyklu jsme si postup, myslím, zasloužili.“

Co považujete na nejsilnější okamžik úspěšně zvládnuté kvalifikace?

„Možná nejdůležitější byl úplně první kvalifikační zápas se Slovinskem. A vítězná branka Martina Vitíka v samém závěru utkání. Tím jsme dobře odstartovali a v tu chvíli jsem si říkal, že je štěstí přikloněno na naši stranu. Rozhodli jsme vyrovnaný zápas, přišly okamžiky velké radosti. Nebylo to jednoduché, šlo o první sraz, tým se teprve vytvářel, včetně toho realizačního. Cítil jsem tam určitou nervozitu a možná ani hráči nebyli úplně v pohodě. I když v tréninku odvedli kus práce. Pak to z nás spadlo. Zápas se Slovinskem jsme výsledkově zvládli a udělali si dobrou výchozí pozici. Po čtyřech zápasech jsme měli stoprocentní zisk bez inkasované branky, což byl vysněný start do kvalifikace, na který jsme pak mohli navázat. Byť jsme se potom utkali s Anglií, klopýtli jsme a nepodali očekávaný výkon. Možná i z přílišného respektu k soupeři…  I proti takovým máme rozhodně na víc, než jsme zatím předvedli. To je poučení i motivaci do další práce.“

 

V čem vidíte největší přednosti současného týmu a naopak jeho prozatímní rezervy?

„Rozhodně máme v týmu vnitřní sílu a lídry kolektivu. A není to o jednom hráči, ale poměrně velké skupině. Ukázalo se to ve chvíli, kdy nám někdy klíčoví hráči chyběli, ale na hřišti jsme pak obstáli. Můžeme se spolehnout na výborné brankáře. Matěj Kovář s Víťou Jarošem plnili roli vůdců skvěle a vždy dodali klid i obranným řadám. Pozitivní je rozhodně fakt, že jsme v kvalifikaci a baráži moc branek neinkasovali a věřím, že na to navážeme i nyní. Obranná činnost u nás zatím převyšuje kvalitu v ofenzivě, hráči si povinnosti v defenzivě dokázali plnit a můžeme na ní stavět. Projevilo se to i ve chvíli, kdy jsme venku dokázali vyhrát zápasy poměrem 1:0. Jak jsem zmínil, rezervy máme v ofenzivě obecně. V součinnosti hráčů, individuální práce s míčem, finální přihrávce. Nebo výběru správného místa – nejen v pokutovém území. Kluci se někdy schovávají, nebo se nenutí do rozehrávky. Na druhou stranu se i tyto věci zlepšují. Zejména u těch, kteří začali pravidelně hrát v nejvyšší soutěži či druhé lize. Kluci nabrali sebevědomí a zkušenosti, což se projevilo třeba v prvním zápase baráže na Islandu. Prohrávali jsme tam, ale ukázali sílu, zápas otočili a uhráli důležité vítězství.“

Potřetí jste dovedl reprezentaci na závěrečný turnaj ME. Dají se postupy s výběry U19 v letech 2017 a 2019 měřit s uplynulým kvalifikačním cyklem U21?

„Každý postup měl společné to, že jsme vždy hráli týmově. Nikdy to nebylo o jednom nebo dvou hráčích. Pokud se někomu nedařilo, vzali to na sebe ostatní. První Euro v roce 2017 s U19 se nám povedl velký úspěch v podobě semifinále, o dva roky později v Arménii jsme skončili ve skupině a turnaj nevyšel dle našich představ. Do třetice bych si přál, abychom ukázali výkon na hranici možností a byli úspěšní třeba jako před šesti lety.

Tehdy jste absolvoval ME U19 v Gruzii se semifinálovou účastí, těšíte se letos v létě na návrat do stejné země?

„Považuju to spíš za náhodu, ale obecně také v našem týmu máme rádi místa, kde se nám dařilo a kam se můžeme znovu vracet. To je nyní případ Gruzie. V realizačním týmu je několik pamětníků zmíněného turnaje. Před šesti lety byly postup ze skupiny a účast v semifinále úžasné, a pokud bychom to zopakovali i nyní, budeme určitě všichni spokojení.“

Jak často myslíte na letošní mistrovství Evropy, které začíná za přibližně 5 měsíců?

„Takhle bych to úplně neřekl. Spíš jde o každodenní práci: sledování hráčů v jejich přípravě, někteří mění působiště… Klukům posíláme také vyhodnocení našich odehraných zápasů s našimi připomínkami. V listopadu jsme v obměněném složení odehráli dva přípravné zápasy proti účastníkům Eura Portugalsku a Norsku, které nám výsledkově nevyšly, ale i z takových věcí se musíme poučit a pracovat s nimi dál. Znamenalo to další konfrontaci se špičkovými soupeři, kteří se také představí na mistrovství, a jen takové zápasy vás mohou posunout dál. A když v nich uspějete, hodně to pomůže i vašemu sebevědomí. Teď budeme sledovat naše hráče v zápasech, brzy začíná naše nejvyšší soutěž. V březnu nás čeká poslední přípravný dvojzápas. Budeme také s kluby komunikovat o uvolnění hráčů tak, abychom byli v nejsilnějším složení připraveni nejen na zmíněné dvě utkání v březnu, ale především na mistrovství Evropy.“

Do kvalifikace zasáhlo 40 hráčů. Může do červnové nominace na ME promluvit některé nominační překvapení?

„Možné to je, ale v hlavě máme spíš to, že na mistrovství pojedeme s hráči, kteří jsou ověření z předchozích zápasů. A budeme s nimi, doufám, moci počítat už na březnový sraz. Jde o poslední sraz před mistrovstvím… Kluky jsme si načetli už v kvalifikaci, víme, co od nich čekat. Stále tvrdím, že je v jejich schopnostech podat i proti těm nejlepším soupeřům kvalitnější výkony než dosud. K tomu nám zatím něco chybí. Důležité bude i to, jak se hráčům povede jarní části sezony. Do Eura nyní zbývá nějakých pět měsíců a forma hráčů je momentálně jiná.“ 

S Anglií se česká reprezentace poměřila již v kvalifikaci. Jak vnímáte ostatní soupeře do základní skupiny – Německo a Izrael?

„Německo má velmi kvalitní hráče na úrovni bundesligy, byť dost z nich hostuje i v jiných zemích – Rakousku, Švýcarsku či nižších soutěžích v Anglii… Každopádně se opírají o velmi silný tým, rychlý přechod do útoku a klíčové hráče v útočné fázi. Ti umí soupeře pozlobit. V září prohráli právě v Anglii přípravný zápas, ale jde o podobně vysokou úroveň. Izrael se štěstím v baráži po penaltovém rozstřelu vyřadil Irsko. Ve skupině nebyli v jednoduché situaci a postup na mistrovství pro ně znamená velký úspěch. Jejich reprezentace do 19 let loni v létě postoupila na světový šampionát U20, což je pro Izrael další skvělý počin a vypovídá o kvalitě jejich mládežnického fotbalu. Jsou nebezpeční a dokážou překvapit kohokoli.“

Kde podle vás leží hranice úspěchu na ME U21?

„Před každým turnajem nebo začátkem kvalifikačního cyklu si před sebe dáváme cíl v podobě toho, jak by tým měl vypadat v závěru dané etapy. Aby se vyvíjel a dokázal hrát na hranici svých možností. Vede k tomu několik cest. Záleží i na kusu štěstí a formě, která je teď v lednu těžko odhadnutelná. V první řadě si moc přeji, aby nám kluby uvolnily své hráče a my odjeli na šampionát s nejsilnějším týmem podle našeho výběru. Pak bude velká šance bojovat o postup ze skupiny, což by podle mě bylo hodně zajímavé. V play off se pak dějí na turnajích věci, které lze jen těžko předvídat…“