6. 6. 2020

Reprezentační asistent Galásek: Dál budeme pracovat s pokorou

Jako hráč patřil Tomáš Galásek k úspěšné generaci, která dosáhla na bronz z mistrovství Evropy a také postoupila na mistrovství světa. U fotbalové reprezentace působí i teď, přestože aktivní kariéru už dávno uzavřel. 

 

V roli asistenta pomáhá trenérovi Jaroslavu Šilhavému. „Přitom dřív jsem si říkal, že na trénování nebudu mít chuť,“ říká Galásek, jenž dlouhodobě žije v Německu, kde trénuje tým Norimberku do sedmnácti let. A do Česka se vrací třeba právě na srazy národního týmu.

Ale teď vás ta práce naplňuje, ne?

Když jsem ukončil hráčskou kariéru, tak jsem se rozhodl studovat trenérskou licenci. A na stážích v Mönchengladbachu nebo Ajaxu Amsterdam, kde jsem předtím působil jako hráč, jsem poznal, že by mě tahle práce naplňovat mohla. Bavilo mě to a stále mě to baví. Chci v tom pokračovat, zlepšovat se a získávat zkušenosti.

Pomáhá vám, že máte za sebou úspěšnou hráčskou kariéru?

Dobrým trenérem můžete být, i když za sebou nějakou větší hráčskou kariéru nemáte. Ale na druhou stranu se podívejte na Kloppa nebo Guardiolu. Jako hráči byli ve svých týmech lídry a dávali hře řád. Teď jsou úspěšní i jako trenéři.

Řád jste hře ze středu zálohy dával i vy.

Ale teprve uvidíme, jak daleko to dotáhnu jako trenér. Budu se snažit, abych byl úspěšný. Jako hráč jsem se postupně škrábal nahoru, a to samé si dokážu představit na trenérské úrovni. Už jsem působil v páté německé lize, trénoval jsem i žáčky a další věkové kategorie. Takže mládež a nižší úroveň už jsem si vyzkoušel.

A dál?

Jsem moc rád za šanci u reprezentace. Můžu sbírat neocenitelné zkušenosti a snad mám i přínos pro tým. A co bude v budoucnu? Těžko předpovídat. Každopádně doma jsem dostal zelenou, protože děti jsou už velké. Slýchám, že stále nejsem dost zkušený, ale právě tu zkušenost musím získat a jít tam, kde mi dají šanci se i po trenérské stránce rozvíjet. Pomoct by mi mohla hráčská minulost. Jednou bych se do role hlavního trenéra na nejvyšší úrovni posunul rád – ať už v Německu, Česku, Holandsku nebo někde jinde.

Vyptávají se hráči na vaši hráčskou kariéru?

Zrovna nedávno mi kluci ze sedmnáctky v Norimberku říkali, že na YouTube viděli nějaké moje góly. Snaží se poznat, kdo je trénuje. Zároveň jim pořád můžu ukázat spoustu věcí na hřišti. Po tréninku s nimi zůstávám a individuálně se jim věnuju. Pilujeme třeba techniku střely a zároveň se snažím, aby hráči uměli kopat oběma nohama.

A co hráči v reprezentaci?

V roce 2004 už všichni fotbal hltali, takže samozřejmě vědí. Zrovna na minulém srazu, když jsme čekali na letišti, jsme se s některými o mých zážitcích z reprezentace bavili. Je fajn, když člověk pozná, že je to pořád zajímá.

Jakou roli v trenérském týmu vlastně máte?

Často mám na starosti pozorování nejbližších soupeřů. A pak se samozřejmě zapojuju do tréninků. Snažím se hráčům předat zkušenosti, které já jsem načerpal od té spousty trenérů, které jsem zažil.

Reprezentace přišla kvůli koronaviru o jarní sraz i červnové EURO. Zápasy by se měly vrátit na podzim Ligou národů. Těšíte se?

Moc! Součástí tohohle týmu jsem moc rád. Hráči chytili důvěru za pačesy. Máme před sebou další rok, ve kterém chceme potvrdit dobré výsledky a připravit se na EURO. Budeme pracovat s pokorou jako loni, kdy se nám to vyplatilo.

Jak jste vlastně v Německu prožíval období koronaviru?

Nečekal jsem, že to bude trvat tak dlouho. Ale myslím, že celkově to Německo zvládlo dobře vzhledem k tomu, kolik má obyvatel. Náš realizační tým se klukům v sedmnáctce snažil vytvořit individuální program, kde bylo hodně běhání a fyzické přípravy i technika s míčem v rámci různých soutěží mezi kluky. Fakt makali, takže jsme jim teď museli dát týden volna. Za dva týdny by společné tréninky mohly začít i v těchto mládežnických kategoriích. No a jako rodina jsme byli disciplinovaní, takže jsme byli většinu času doma.

Německo bylo také první zemí, která restartovala fotbalovou ligu. Jak to bundesliga zvládla?

Myslím, že pro většinu evropských zemí je příkladem. Teď se začíná i v dalších státech. A hned je to veselejší, když se člověk může podívat na fotbal, i když bez diváků chybí atmosféra. Taky už zaznívají první úvahy, jak na stadiony fanoušky dostat. Ale to je samozřejmě složité. Tisíc lidí na stadion pustíte – a co těch zbylých třicet tisíc? Uvidíme, jak to vymyslí.

Mimochodem, první kola bundesligy se hodně povedla i českým hráčům. Co říkáte na formu třeba Patrika Schicka, Jiřího Pavlenky nebo Vladimíra Daridy?

Patrik využil příležitost. Dostal se na hřiště, dal góly a herní vytížení mu prospěje. Jiří Pavlenka hodně přispěl k tomu, že Brémy zachytily začátek a uhrály dobré výsledky. Taky jsem mu psal a mám z něj radost. No, a na Vláďovi Daridovi ta pauza skoro není znát. První zápas vynechal kvůli žlutým kartám, ale pak se hned stal pevnou součástí Herthy. Snad se takhle bude dařit co nejvíce českým hráčům.