27. 3. 2020

Sedmdesátiny slaví Ondruš, kapitán z Bělehradu

Kapitán mistrů Evropy z roku 1976 Anton Ondruš slaví sedmdesáté narozeniny. S kapitánskou páskou vedl československou reprezentaci také v roce 1980, kdy národní tým skončil na evropském šampionátu třetí. 

Celkem nastoupil v osmapadesáti mezistátních zápasech, ve kterých vstřelil devět gólů.

Penaltový rozstřel ve vyrovnaném finále proti Německu dospěl do třetí série. Míč si na stadionu Crvené Zvezdy v Bělehradu chystal kapitán červeného týmu, československý obránce Ondruš.

„V bráně znovu Sepp Maier. Proti němu náš kapitán Anton Ondruš, stoper Slovanu Bratislava. Tři dva!“ znělo v tu chvíli v přenosu Československé televize.

Ondruš navázal na úspěšné pokusy Masného a Nehody. Po něm se trefili ještě Jurkemik a slavným dloubákem také Panenka, zatímco na druhé straně Hoeness ve čtvrté sérii přestřelil. Československo poprvé v historii vyhrálo mistrovství Evropy!

Mimochodem, všech pět úspěšných československých střelců se trefilo i v roce 1980 v zápase o bronz proti Itálii. Ale tam rozhodla až devátá série.

„Tehdy ve finále to byly největší nervy v životě. Těžko říct, proč nám penalty tak vycházely. V tu chvíli se jednoduše může stát, že neproměníte. My jsme ovšem měli kvalitu a schopnosti. Třeba já jsem si na penalty věřil. Vždycky jsem si říkal, že dám prudkou střelu a bez rozmýšlení tam šla,“ popisoval Ondruš později.

Klubovou kariéru spojil hlavně se Slovanem Bratislava, se kterým získal dva mistrovské tituly a navrch také vítězství v Československém poháru.

Až na krátkou epizodu v Banské Bystrici během povinné vojenské služby strávil slovenský obránce v bratislavském klubu celá sedmdesátá léta. V osmdesátých letech pak dostal svolení dohrát v zahraničí – v belgických Bruggách, francouzském Thononu a švýcarském Bielu.

Ať hrál kdekoliv, byl lídrem. Šéfem kabiny. Tvrdý obránce s vítěznou mentalitou. Přitom začínal v útoku a do obrany ho definitivně přesunul až trenér Jozef Vengloš, který v té době vedl Slovan a působil jako asistent u reprezentace.

Poprvé za reprezentaci nastoupil v roce 1974 proti Německu (0:1). Přesně v den svých čtyřiadvacátých narozenin.

Pak už do národního týmu patřil pevně. Na to, že hrál v obraně, dával i hodně gólů. Trefil se třeba v semifinále mistrovství Evropy 1976 proti Nizozemsku (3:1 po prodloužení). Časem ho dokonce začali srovnávat se slavným Beckenbauerem.

„Nevím, kdo to vymyslel. Přitom já měl svůj styl a Beckenbauer měl taky svůj styl. Šel jsem svou vlastní cestou a nikoho jsem se napodobit nesnažil.

Rád jsem bránil, ale taky jsem rád dával góly. Myslím, že na obránce jsem jich dal docela dost,“ říkal po letech.

Československá reprezentace tehdy měla takovou sílu, že v letech 1974 až 1976 dvaadvacet zápasů neprohrála.

A to jsou v této sérii zápasy proti Anglii, Německu, Nizozemsku, Sovětskému svazu, Maďarsku nebo Portugalsku.

Ondruš nastoupil ve všech těchto utkáních. Šňůru tehdy ukončila až porážka v přípravném zápase proti Německu.

A v ní slovenský obránce nenastoupil. Sám tak za nároďák prožil čtyřiadvacet utkání bez porážky.

„Každý tým má silné stránky i slabiny. Ale my těch mínusů zase tolik neměli. Věřili jsme si a měli jsme kvalitu.“

V devadesátých letech se natrvalo přestěhoval do Francie, ale u fotbalu zůstal. Působil třeba jako hráčský agent nebo manažer slovenské reprezentace, se kterou byl v roce 2010 na mistrovství světa.